So súhlasom kpt. v. z. Pavla Baláka, zbrojára a hlavného pyrotechnika 10. leteckej armády ČSĽA zverejňujeme jeho vystúpenie na oslavách sv. Barbory patrónky delostrelcov v Dome armády Praha v roku 2012 

Vážení přátelé, vážení hosté,

jmenuji se Pavel Balák, sezením na Hradci Králové. Samozřejmě dělostřelec, jako většina z vás zde přítomných. Na úvod mi dovolte, abych poděkoval panu plukovníkovi Mrázovi za pozvání na tuto, v armádě ojedinělou akci a dle jeho prosby zde řekl pár slov. Nejprve něco k uvedenému exponátu, kterým je originální model děla.

Dělo pochází z pevnosti Josefov u Hradce Králové. Jak je známo, tato pevnost byla postavena císařem Josefem II v létech 1780-1787. Nebudu zde opakovat informace, které jsou o této pevnosti všeobecně známé. Chci ale zdůraznit skutečnost, že pevnost byla také obrovskou zbrojnicí, skladištěm střelného prachu, zásob jídla a v neposlední řadě také poskytovala bezpečné ubytování vojákům i civilistům. V rámci toho všeho zde také sídlil 9. batalion dělostřelectva. Pro výcvik dělostřelců se používaly různé pomůcky. A právě jednou z těchto pomůcek je zde vystavený plně funkční model děla. Toto dělo je zástupcem děl nazývaných „švihovka“, tzn. děl používaných v 16. až 18.století, ráže 10 až 14 cm a s váhou střely od 3 do 8 kg. Tato děla tvořila jádrodělostřelecké výzbroje vojsk. Obdobou těchto děl byla děla těžší, tzv.„dvojnásobné švihovky“. Tento model se nejvíce přibližuje 3libernímu dělu vz.1760. Bohužel se k tomuto dělu nedochovala kolesna, pouze brdečko a obě váhy pro připojení koňského potahu. Dělo pochází z dědictví po přímých potomcích rakouského důstojníka - dělostřelce, který v josefovské pevnosti na přelomu 18. a 19. století sloužil. Je plně funkční a při zkušebních střelbách jsem s ním na vzdálenost 50 metrů bezpečně trefoval terč o průměru 50 cm. A to bez miřidel, pouze pohledem přes hlaveň. Nyní bych rád ještě řekl pár slov k tradicím našeho dělostřelectva. Tradice, která se do naší historie zapisovala krví a bolestí. Ale krev a bolest vždy šly společně ruku v ruce. Zapisovala se ale také uznáním, které dělostřelci sklízeli za svoje umění na bojišti. Dělostřelecká technika byla nejmohutnějším prostředkem, kterému věnovali pozornost nejen vojevůdci, ale také vlády a panovníci. Naše země se v minulosti výrazně podílela na evropském vývoji DS techniky a dělostřelectvu jako druhu vojska. Můžeme , respektive musíme být náležitě hrdi na naše předky již v době husitské, kteří poprvé začlenili své dělostřelectvo do organizace svých polních vojsk a uplatnili děla v nové bojové taktice poprvé přímo na bojišti. Poprvé v dějinách vojenství dosáhla husitská vojska účinné součinnosti pěchoty a dělostřelectva. Husitské dělostřelectvo poprvé odlišilo a vyčlenilo polní dělostřelectvo a položilo tak základy k jeho dalšímu vývoji v evropskémměřítku. A pojem „dělo“ vznikl také v již zmiňované době husitské.

Dělostřelecká technika hluboce zasahovala do vývoje vojenství, ovlivňovala bojové sestavy, spoluurčovala způsob boje. V minulosti ještě nedávné to byla nejnákladnější část výzbroje. Děla představovala špičkové technické výkony své doby a vyžadovala jak při výrobě, tak i při obsluze skutečné mistrovství a mnoho znalostí. Musíme proto, hovoříme-li o dělostřelectvu, vzpomenout i civilních profesí, které se na vývoji a výrobě děl, munice, prachu a mnoha dalších nezbytností podíleli. A tady je dobré připomenout, že právě příslušníci českého národa byli vždy, díky svémuumu a znalostem, vyžadováni a zařazování jako obsluhy děl. Je dobré vzpomenout, že např. Albrecht z Valdštejna, již jako hlavní protivník švédských vojsk, musel věnovat dělostřelectvu zvýšenou pozornost. Je zajímavé, že dával přednost Čechům, jak svědčí jeho požadavek získat pro obsluhu děl „500 Uhrů, ale těch, kteří jsou Češi“.Je dobré připomenout, že po reformě rakousko-uherského dělostřelectva si české země udržovaly i nadále dělostřeleckou tradici. A právě v rakouském dělostřelectvu byli čeští kanonýři nejpočetněji zastoupeni. Již v roce 1744 vznikla nejstarší dělostřelecká škola v monarchii, v Rudolfově u Českých Budějovic, zvaná bombardýrská podle elitního sboru rakouských dělostřelců. Z ní vycházela uznávaná tradice odborně vzdělaného dělostřelce, pokračující přes bombardýrskou školu k dělostřelecké akademii v Olomouci a poté v Hranicích, a to až do roku 1869. V roce 1886 uvedly Škodovy závody v Plzni do provozu první moderní ocelárnu u nás. Díky této ocelárně a hlavně Čechům, kteří v ní pracovali bylo dosaženo světové úrovně ve vývoji a výrobě těžkých pozemních, horských a také námořních děl a Škodovka si záhy získala pověst jedné z předních světových dělovek. Můžeme říci, že výroba děl položila u nás základy moderního zbrojního programu. Mluvíme-li o dělostřelectvu, nesmíme také zapomenout na dělostřelectvo námořní. R-U válečné loďstvo bylo vyzbrojeno děly z plzeňské Škodovky a také zde se velice uplatnili právě čeští dělostřelci, námořníci a důstojníci. Ať už jako přímé obsluhy námořních děl, nebo také jako matematici při výpočtů prvků pro zaměření děl. A já jsem velice hrdý na to, že bratr mého dědy, rotný námořního dělostřelectva a instruktor odborného kurzu Rudolf Balák, sloužil na několika válečných lodích v období 1. světové války. Zmínka o něm je v knize „Brněnští mariňáci“, kterou zde mám k dispozici.

Vážení přátelé, vážení hosté,

bez dělostřelectva se žádná armáda neobejde, armády, které neměly ve své sestavě dělostřelectvo, byly předem odsouzeny k porážce. Važme si tradic dělostřelectva, vždy je zachovávejme a rozvíjejme. Buďme hrdí na to, že jsme dělostřelci, kteří vždy patřili k elitě každé armády.

Vážený pane plukovníku, veliteli našeho dělostřelectva. Děkuji Vám jménem svým a věřím, že i jménem ostatních zde přítomných za uspořádání této akce. Děkuji vám všem za pozornost a dovolte mi, abych svoje vystoupení zakončil takto:

SANCTA BARBARA, ORA PRO NOBIS